Také ráda píšu, o čemž se lze přesvědčit na mém blogu Kocomouří kouzlení.

Prosinec 2008

Mezi akty str. 66

22. prosince 2008 v 11:52 | Nartaya |  Virginia Woolf

"Sotva se probudíme," (myslí si někteří) "den nás drtí svou tvrdou palicí."


Mezi akty str. 64

22. prosince 2008 v 11:51 | Nartaya |  Virginia Woolf

"Mým údělem je samota v pekelné šachtě života."


Mezi akty str. 55

22. prosince 2008 v 11:51 | Nartaya |  Virginia Woolf

V trávě tam ležel had svinutý do olivově zeleného prstence. Mrtvý? Ne, jen se dáví, protože mu v tlamě trčí žába. Had ne a ne ji spolknout; žába zas ne a ne projít. Křečí se hadovi stahují žebra; řine se z něho krev. Je to jakoby porod naruby - příšerná převrácenost. Zvedl tedy nohu a šlápl na něj. Hromádka rupla a ujela mu. Bílé plátěné tenisky má zakrvácené a slizké. Ale je to aspoň čin. Čin mu ulevil. Se zakrvácenými střevíci se loudal ke stodole.


Stíny v ráji str. 340

20. prosince 2008 v 23:23 | Nartaya |  Erich Maria Remarque

Všechno se nehmotně vznášelo. Budoucnost se setkala s minulostí a v jedné ani v druhé nebyla touha ani bolest. Nic nebylo významnější a silnější než to ostatní. Obzory se vyrovnaly, v jednom podivném okamžiku se vyrovnaly misky života. Síla osudu nikdy nepřevýšila zbylou odvahu, s níž mu člověk čelil. Kdyby se to stalo neúnosným, můžeme si vzít život. Je dobré, když to člověk ví, ale stejně dobré je vědět, že pokud žijeme, nejsme nikdy úplně ztraceni.


Stíny v ráji str. 355

20. prosince 2008 v 23:23 | Nartaya |  Erich Maria Remarque

"Byl jsem bez tebe ještě ztracenější. Bylas všechno, jas, sladkost i trpkost - zatřáslas mnou a dalas mi sebe i mne. Přimělas mne k životu."


Stíny v ráji str. 396

20. prosince 2008 v 23:23 | Nartaya |  Erich Maria Remarque

Člověk s sebou nemá vláčet žádné vzpomínky. Jsou těžkým zavazadlem, není-li člověk natolik starý, aby byly tím jediným co mu zbylo. … Člověk si nemá žádné vzpomínky pěstovat, aby ho neudusily jako liány v pralese.


Stíny v ráji str. 347

20. prosince 2008 v 23:22 | Nartaya |  Erich Maria Remarque

"… Když spíš s někým jiným, podvádíš sama sebe - ne mě."


Stíny v ráji str. 375

20. prosince 2008 v 23:22 | Nartaya |  Erich Maria Remarque

"Už jsem dlouho nespal s nějakou ženskou a tak jsem chápal, že člověku může být v takovém případě všecko jedno: skandál i zločin, jestliže tu trochu individua v člověku přehluší to druhé, silnější já bez tváře, které je jen rukama, žhavou kůží a topořícím se pohlavím. Chtěl jsem do ní vniknout, do horké tmy, do rudých křídel osrdí, která by se kolem mne rozprostřela jako křídla sovy, vniknout do tepu srdce, dovnitř a dál, až k očím, aby se zklidnili a už se neptaly a zavřely se, a ještě hlouběji a výš a výš, až by z našich já nezůstalo nic než pulsování krve a prudké oddychování, které by už nebylo naše."


Stíny v ráji str. 290

20. prosince 2008 v 23:22 | Nartaya |  Erich Maria Remarque

"… Gräfenheim zastával stanovisko, že žádné zvíře nezná sebevraždu, protože není schopno totálního zoufalství. Byl také toho názoru, že možnost dobrovolné smrti je jedním z největších darů, protože může ukončit peklo… My ještě žijeme, nás to ještě čeká, docela jedno, nazýváme-li to stářím, umíráním nebo sebevraždou. … Naše těžké časy teprve přijdou, až budeme hledět do nicoty a až se zhroutí i iluze o pomstě. Pomalu se na to připravujte, aby vás to pak moc nesebralo. Nejsme totiž už proti šokům dost odolní. Zvláště ne proti těm šokům, které přicházejí z úplně jiné strany, než čekáme. Věcí míry je nejenom štěstí, ale taky umírání…"


Stíny v ráji str. 246

20. prosince 2008 v 23:22 | Nartaya |  Erich Maria Remarque

"Cos pil?" zeptala se Nataša.

"Nic. Kávu a smutek. Jinak nic."


Stíny v ráji str. 154

20. prosince 2008 v 23:22 | Nartaya |  Erich Maria Remarque

Věděl jsem, že v noci je všechno dramatičtější a že hodnoty a pojmy jsou zveličené, ale přesto jsem tu seděl a cítil stínové perutě žalu, bezmocného vzteku a smutku.


Stíny v ráji str. 151

20. prosince 2008 v 23:22 | Nartaya |  Erich Maria Remarque

"A já jsem nešťastná. Nebo prázdná. Nebo sentimentální. Nebo vyhořelá…"


Stíny v ráji str. 150

20. prosince 2008 v 23:22 | Nartaya |  Erich Maria Remarque

"Myslíme si, že přivykneme zklamání. Ale není to pravda. Zklamání bolí pokaždé víc a víc. Bolí tak, že se začnete bát. Je to jako byste se pokaždé víc spálil. A pokaždé se to hojí pomaleji."


Stíny v ráji str. 137

20. prosince 2008 v 23:21 | Nartaya |  Erich Maria Remarque

"… oběsil se na lustru. Všechna světla v pokoji svítila, i lustr. Asi nechtěl zemřít sám ve tmě. Nejspíš se oběsil v noci."


Stíny v ráji str. 126

20. prosince 2008 v 23:21 | Nartaya |  Erich Maria Remarque

"… všechny vzpomínky jsou nakonec smutné, protože mají co dělat s minulostí, jak se tvrdí."


Stíny v ráji str. 125

20. prosince 2008 v 23:21 | Nartaya |  Erich Maria Remarque

"Jsem nešťastně zamilovaná, strašně zklamaná, osamělá, potřebuju útěchu, nechci už o ničem nic vědět a fakt nevím, proč žiju…"


Stíny v ráji str. 26

20. prosince 2008 v 23:21 | Nartaya |  Erich Maria Remarque

"Člověk je chudákem, až když už nic nechce."


Stíny v ráji str. 22

20. prosince 2008 v 23:21 | Nartaya |  Erich Maria Remarque

… Od té doby kulhal a trpěl na ženy s menší tělesnou vadou. Všechno mu bylo jedno, pokud měla tlustou, tuhou zadnici. Ve Francii se oddával této své lovecké vášni za nejtěžších podmínek. Tvrdil, že v Rouenu poznal jednu, která měla tři prsy a ještě k tomu na zádech.


Vítězný oblouk str. 229

20. prosince 2008 v 23:21 | Nartaya |  Erich Maria Remarque

Věděl, že vyspí-li se s ní, je ztracen. Bylo to jako podepsání směnky, která už není ničím krytá. Znovu a znovu by se vracela a trvala na tom, čeho by dosáhla, a pokaždé by žádala o něco víc, aniž ze sebe cokoli dá, až by byl úplně v jejích rukou a ona ho pak nakonec znuděně opustila slabého, niterně zkaženého, oběť vlastní slabosti a rozpolcené žádostivosti.


Vítězný oblouk str. 231

20. prosince 2008 v 23:20 | Nartaya |  Erich Maria Remarque

"... Jsi můj obzor a všechny mé myšlenky se sbíhají k tobě. Ať se stane, co se stane, má to přece všechno vždycky kořen v tobě..."