Také ráda píšu, o čemž se lze přesvědčit na mém blogu Kocomouří kouzlení.

Prosinec 2009

Jak Honza parohatou princeznu léčil

28. prosince 2009 v 14:12 | Nartaya |  Jan Drda
Učení mužové drželi brady v hrsti, mrumlali latinská slova, ale ani za nic na světě se nemohli shodnout, z čeho ten morbus vzal svůj počátek. Chirurgus radil, aby se řezalo, řezalo a řezalo, protože tím se ještě nikdy nic nezkazilo. Druhý lékař však ani za nic nechtěl připustit, aby se takto šlo proti přirozenosti, a radil vyčkat do těch měsíců, kdy jeleni sami parohy střásají. ... Přichomejtl se tam omylem i jeden vesnický mastičkář, ten trval na tom, že by nejlepší byla strouhaná cibule s medem, promíchaná se slepičím tentononc, tím že on uzdraví jakýkoliv neřád na těle. ...

Jak šel Honza do Lenoráje

28. prosince 2009 v 14:02 | Nartaya |  Jan Drda

"V Lenoráji? Čerchmanta, to by tak bylo něco pro mě! Já se s lenorou kamarádím už od dětských let, můžete se na mě zeptat v Dalskabátech, že platím za největšího lenocha v celé zdejší krajině!" nafoukl se Honza hrdostí.


O kominíkovi (Nová nůše pohádek) str. 21

28. prosince 2009 v 13:54 | Nartaya |  Jiří Wolker

Protože nic neměl, míra jeho štěstí byla veliká.


Falešní hráči str. 41

3. prosince 2009 v 20:45 | Nartaya |  Zdena Frýbová
5/ Chlapeček Oldříšek a holčička Helenka přišli domů. Polidštění taxikáře Oldřicha Burgeta postoupilo o jednu míli kupředu, když vyšlo nekompromisně najevo, že jeho žena Jana není s to obě děti náležitě zvládnout. Způsob, jakým se Burbet projevil, je mu tím více ke cti, že už první pohled ještě v porodnici na krev jeho krve ho k mrtvici šokoval. Připadalo mu až neskutečné, že něco živého lidského by mohlo být takhle škaredě scvrklé a rudofialové a olysalé. To, co si až dosud pod pojmem miminka představoval, byly totiž děti u několikaměsíční, novorozence prakticky nikdy neviděl. Ne že by ho někdy byl letmý pohled do nějakého kočárku nadchnul, ale teď se svíjel i dusil jistotou, že kdekdo kromě něho má děti pěkné.
Okamžitě vyhledal docenta Filku, aby se dozvěděl, kde se stala chyba a co jeho dětem chybí. Zůstanou vůbec naživu? Pan docent se upřímně zasmál a ujistil ho, že dvojčátka jsou nádherně zdravá a dobře vyvinutá. Je ať pan Burget počká dva tři měsíce a bude koukat. Oldřich odešl uklidněn i odhodlán, že s koukáním skutečně pár měsíců počká. Zatím prostě tyhle šeredky nebude brát na vědomí, točit se okolo nich je stejně záležitost ženská. On bude doma co nejméně, přijde se tam tak právě vyspat, a pořádně radši šlápne na kšefty. Stejně peníze v poslední době jen letí.
Nápadu, že otec je bude pár měsíců ignorovat, se Oldříšek s Helenkou útrpně ušklíbli. Představa, že by se domů chodil vyspat, je naplnila prvním veselím jejich života. A tak nastolili mumraj ještě týž den, kdy se ocitli ve svém hezkém domově. A v dokonalé souhře podle přesně načasovaného programu pokračovali i všechny dny příští. Či spíše noci příští.
Noc dostala v rodině Burgetových zvláštní chmurnou příchuť, protože se vskutku bylo čeho bát. Obě děti byly uloženy v sedm hodin do postýlek a kolem desáté se probudily, jak kázal jejich vyživovací řád. Zatímco synáček znovu klidně usnul, děvčátko se rozplakalo a neusínalo. Obratem probudilo bratříčka a kolem půl jedenácté už obě děti ne plakaly, ale řvaly jak zjednané. Krátce po půlnoci usoudily, že to by teda stačilo, a hluboce usnuly, aby načerpaly energie k dalšímu útoku. Signál k němu dávala Helenka úderem půl čtvrté....








Falešní hráči str. 68

3. prosince 2009 v 20:30 | Nartaya |  Zdena Frýbová
... odpověď shrnula do jediného zvučného substantiva, které lze při dobré vůli přeložit jako "vůbec nic".