Také ráda píšu, o čemž se lze přesvědčit na mém blogu Kocomouří kouzlení.

Červenec 2012

Prázdniny, str. 19

5. července 2012 v 16:34 | Jan Balabán |  Jan Balabán

Myslel to tehdy před léty se sebou vážně, a tak se vypravil do Spojených států, aby si procvičil angličtinu a poznal svět.


Hledání radosti; Bajky Karla Franty str. 106

1. července 2012 v 22:33 | František Nepil |  František Nepil

Nicméně více než shoda jmen mě okouzlují jeho obrázky. Snad se na mne nehněvá, že používám pojmu "obrázky" pro to, co každý vzdělaný literát nazývá dílem. Já však ne, protože dílo člověka ne vždy okouzluje; častěji dílo ohromuje a člověk se před ním scvrkává, takže dílo bych mít doma vlastně ani nechtěl.


Hledání radosti; Fejeton z králíkárny str. 63

1. července 2012 v 22:32 | František Nepil |  František Nepil

Od té doby, co jsem to poprvé zaznamenal ve školních škamnech, jsem tušil - a dnes to vím docela bezpečně - že jednota je vždy následným zjevem nějaké předchozí katastrofy, nějakého předchozího maléru. … Kdykoli je národ jednotý, má za dveřmi máry nebo řetězy.

Nejednota je totiž nemalé a nedoceněné bohatství. Žije jím a dýchá zdravá louka složená z milionů nestejných trav a květů. Zvoní jím, hučí a klokotá horský potok vystlaný miliony různorodých balvanů, oblázků a valounů. Země, která není jednotná, je setsakramentsky šťastná země, ale obyčejně o tom neví.

Když chce pánbůh národ trestat, tak ho ranní jednotou. Má to, pravda, i své klady. Učiní se dělba práce, jež spočívá v tom, že někdo za mě myslí, a já za něj dělám.


Hledání radosti; Noc a den str. 59

1. července 2012 v 22:31 | František Nepil |  František Nepil

Jenže Země se naštěstí otáčí a tak můžeme všichni všude prožívat požehnání bílého dne a černé noci. Můžeme vychutnávat zázrak rozednívání, divodiv svítání, východu slunce a rozbřesku a podvečer pak kouzlo zapadání sluníčka za hory, třebaže pasáci už nepečou brambory, i sladkobol stmívání, šírání, šeření a soumraku.

A po něm svlékání únavy na lůžku, účtování se dnem a se svými činy a skutky, se svými trpkostmi, křivdami a křivdičkami, se svými touhami a tužbičkami, se vším, co jsem měl a co jsem chtěl a nakonec s dobrodiním spánku, po němž je ráno moudřejší večera.

Ano, noc by byla jízlivostí a den by byl trestem, kdyby se spolu nestřídaly. Ale ony se spolu střídají, ony se doplňují jako pár lidských očí, jako vzduch a křídla či jako zrno a půda. Takže díky, Bože, za ten dar!


Hledání radosti; Čtvrtý měsíc v roce str. 52

1. července 2012 v 22:29 | František Nepil |  František Nepil

Ze všech měsíců v roce se nejvíc podobá neukázněnému dítěti duben. Je poťouchlý jako kluk, náladový jako holka a nespolehlivý jak výrostek. Je rozmařilý jako mladík, šetrný jako studentka, naslibuje toho jako poškolák, ale hned to pustí z hlavy, jako když na něho zapíská parta pod oknem. Jedině v tomto měsíci si podávají ruce všechny čtyři roční doby: jaro plné květů, léto s horoucím sluncem, podzim zmáčený deštěm i zima se svými vánicemi.


Hledání radosti; Březnové připomnění str. 50

1. července 2012 v 22:26 | František Nepil |  František Nepil

Umím si totiž představit, co vděku a nejvyšších státnických poct ze strany četných představitelů by se dostalo tomu, kdo by to dokázal. Kdo by místo nepovedeného stromku seřezal nepovedený národ a přerouboval ho v krčku. Aby se vyvětvil a aby za pár let nosil v nové, košaté hlavě něco docela jiného než teď. Něco, co by nechutnalo tak kysele a trpce, co by netlačilo a neleželo štěpaři v žaludku, co by bylo podle jeho chuti a jeho vůle.