Také ráda píšu, o čemž se lze přesvědčit na mém blogu Kocomouří kouzlení.

Květen 2013

Soužití k zabití, str. 108

30. května 2013 v 15:43 | Ivanka Devátá a MUDr. Miroslav Plzák, CSc. |  Ivanka Devátá a MUDr. Miroslav Plzák, CSc.

… a naivně se zakousl, aniž by v mužské pýše tušil, že urval olízaný vdolek,…


Soužití k zabití, str. 103

30. května 2013 v 15:43 | Ivanka Devátá a MUDr. Miroslav Plzák, CSc. |  Ivanka Devátá a MUDr. Miroslav Plzák, CSc.

… to jsou témata, jež můj mozek přemíla co zrna neblahé úrody. Přesto jsem mezi zrním shnilým a námelem napadeným nalezla jedno slibné a buclaté, jež jsem s rozkoší rozkousla, abych vychutnala jeho sladkost.


Soužití k zabití, str. 99

30. května 2013 v 15:42 | Ivanka Devátá a MUDr. Miroslav Plzák, CSc. |  Ivanka Devátá a MUDr. Miroslav Plzák, CSc.

Jakmile si chlap prožije údobí mýdlově bublinkaté promiskuity, jednoho dne vychladne a chce vztah. Vztah v reálném slova smyslu. Žádné blouznění, žádné nekonečnosti a sentimentální křepčení, ale pevnost.


Soužití k zabití, str. 69

30. května 2013 v 15:42 | Ivanka Devátá a MUDr. Miroslav Plzák, CSc. |  Ivanka Devátá a MUDr. Miroslav Plzák, CSc.

Jen ho to ve slipech zalechtá, už letí do cizí postele, div se nepřerazí.

Po čase muž podlehne volání genů, a místo, co by s dcerou opakoval malou násobilku, věnuje se číslům s cizí slečnou. Manželka nevzrušeně háčkuje, protože je citově vyspělá. Když se choť uráčí poctít ji přízní v loži, vstřícně mu nohama obemkne bedra a přidušeně zamumlá: "Ty můj ďáble! Chceš v sobotu šunkafleky, nebo roštěnou?"


Soužití k zabití, str. 68

30. května 2013 v 15:42 | Ivanka Devátá a MUDr. Miroslav Plzák, CSc. |  Ivanka Devátá a MUDr. Miroslav Plzák, CSc.

Ty klidně řekneš, že můj muž podlehl volání genů! Ježíšmarjá! A co takovej chudinka pedofil, jehož geny ustavičně vábí prznit dětičky? Co melancholický vrahoun, který se rozveselí, jen když dostane pod stromeček strunu na škrcení? Pyroman? Sadista? Ti mají své neblahé sklony určitě také v genech. A přece společnost zvažuje, do jaké míry jsou za své činy zodpovědni, a soudí je.


Soužití k zabití, str. 58

30. května 2013 v 15:42 | Ivanka Devátá a MUDr. Miroslav Plzák, CSc. |  Ivanka Devátá a MUDr. Miroslav Plzák, CSc.

… manželka nechápe spor jako spor, ale bere spor jako sport? Hezká slovní hříčka, stačí přidat písmenko, a je po sporu.


Soužití k zabití, str. 12

30. května 2013 v 15:42 | Ivanka Devátá a MUDr. Miroslav Plzák, CSc. |  Ivanka Devátá a MUDr. Miroslav Plzák, CSc.

Šťaštný je toliko imbecil, který sedí na židli blázince, pokyvuje trupem a ustavičně se hlasitě směje. Znal jsem takových desítky. Nikdo z nás na tomto světě není šťastný, neprožívá šťastný život, nejvýše radostný, ale mně se líbí nejvíc slovíčko pohoda.


Svatební cesta do Jiljí, str. 30

21. května 2013 v 21:50 | Miroslav Skála |  Miroslav Skála

Cesta nezačínala dobře. Navíc vlak nyní postával v každé menší stanici. Už to nebyl ten sebevědomý vlak, kterým jsme ráno vyjeli. Nějak rychle zestárl. Vypadalo to skoro tak, že se vzdal mladistvých snů po dalekých krajích a chce se v některé menší stanici usadit a prožít tu klidné stáří.


Svatební cesta do Jiljí, str. 28

21. května 2013 v 21:50 | Miroslav Skála |  Miroslav Skála

Vstávej, můj červánku,

je den plný jasu,

den plný mléka,

den plný fazolí.


Svatební cesta do Jiljí, str. 27

21. května 2013 v 21:50 | Miroslav Skála |  Miroslav Skála

Je mi téměř trapno vykládat po tisící prvé historku o zmeškaném vlaku, ale stalo se. Existují zřejmě dvě základní skupiny lidí. Jedni přicházejí na nádraží s hodinovým i delším předstihem a usedají do studených, neosvětlených souprav, k nimž dosud nebyla připojena lokomotiva. Se zadostiučiněním pak pozorují bobtnající vlak, s radostí zjišťují, že ti, kteří přišli o půl hodiny později, si již nesedli, a s pohoršením upozorňují nakonec na skupinu druhou, na hazardéry, kteří přiběhli na poslední chvilku a chytají vlak již rozjetý. Vlak, jenž ujel takovému hazardérovi, je pak malou dividendou za akcií jejich hodinového čekání.


Svatební cesta do Jiljí, str. 12

21. května 2013 v 21:50 | Miroslav Skála |  Miroslav Skála

"Abych se přiznal, vždy jsem si sudičky představoval se svíčkou."

"Váš osud je příliš bohatý, svíce ho nepostihne."


Svatební cesta do Jiljí, str. 11

21. května 2013 v 21:50 | Miroslav Skála |  Miroslav Skála

Otazník v tomto světě samých vykřičníků vzbuzuje v člověku představu spíše příjemnou. Skrývá v sobě netušené možnosti.


Svatební cesta do Jiljí, str. 10

21. května 2013 v 21:49 | Miroslav Skála |  Miroslav Skála

A tu jsem na sebe dostával vztek, že ani nedovedu vyjádřit její historickou neopakovatelnost, ačkoliv ji tak dobře cítím, denně se o ní přesvědčuji a jsem jí okouzlen.




Bezprostředním původcem našeho seznámení byl vlastně můj diář, kniha to, která se stala postupem doby soupisem ztrát mé paměti, až se nakonec ztratila sama.


Intimní autoportrét, str. 168

21. května 2013 v 21:39 | Frida Kahlo |  Frida Kahlo

Jeho údajná mýtomanie je přímo úměrná jeho strašlivé představivosti, on je vlastně stejný lhář jako básníci nebo jako děti, které ještě nestačily otupit školy nebo jejich matky.


(Diegův portrét)

Intimní autoportrét, str. 163

21. května 2013 v 21:39 | Frida Kahlo |  Frida Kahlo

Upozorňuji, že tento portrét namaluji slovy. Bude to tedy ubohý portrét, protože se slovy neumím zacházet jako s barvami. Navíc miluji Diega natolik, že nedokážu být pouzhou "divačkou" jeho života, nýbrž jsem jeho součástí. Proto - možná - budu přehánět klady jeho jedinečné osobnosti potlačujíc, byť jen vzdáleně, vše, co by mu mohlo uškodit. […] Nebudu mluvit o Diegovi jako o "svém manželovi", protože by to bylo k smíchu; Diego nikdy nebyl ani nebude něčí "manžel". Ani jako o milenci, protože na něho se vůbec nevztahují sexuální omezení, a pokud o něm budu mluvit jako o svém synovi, pouze tím popíšu nebo vykreslím svůj vlastní pocit, takřka svůj vlastní portrét, a nikoliv Diegův. […]

JEHO TVAR: Se svou asijsou hlavou, na které raší tmavé vlasy, tak tenké a jemné, že se zdají vznášet v povětří, je Diego obrovitánským dítětem příjemné tváře a posmutnělého pohledu. Jeho vystupující, tmavé, inteligentní a velké oči jen stěží zadržují - takřka mimo oční důlky, - víčka oteklá a vyboulená jako u obojživelníka. Jsou vzdálená jedno od druhého více, než je obvyklé, a díky nim jeho zrak obsáhne daleko rozsáhlejší zorné pole, jako by byly záměrně sestrojeny pro malíře prostorů a davů. Mezi od sebe tak vzdálenými očima lze vytušit neviditelnou orientální moudrost. Jen málokdy zmizí z jeho buddhistických úst a odulých rtů ironický a něžný úsměv, kvítek na jeho obrazu.

Spatříme-li ho nahého, okamžitě se nám vybaví žabák stojící na zadních tlapkách. Má bílou, nazelenalou pokožku jako vodní živočich. Pouze jeho ruce a obličej jsou snědší, protože je spálilo slunce. Jeho dětská ramínka, uzoučká a oblá, plynule pokračují v ženské paže, zakončené kouzelnými dlaněmi, malými a jemnými, tenkými a citlivými jako antény komunikující s celým vesmírem. […] O jeho hrudi je nutno říci, že kdyby byl připlul k ostrovu, na němž vládla Sapfó, její bojovnice by ho nepopravily. Jeho nádherně smyslná prsa by ho zachránila. Ačkoli pro jeho jedinečné a neobvyklé mužství by jej uvítaly i na územích ovládaných vládkyněmi lačnícími po mužské lásce.

Jeho břicho, ohromné, hladké a kluzké jako koule, odpočívá na silných nohách nádherných jako sloupy, které jsou zakončeny velikými chodidly otevřenými v tupém úhlu ven, jako by měla obsáhnout celou Zemi. Jako u předpotopní bytosti na nich od pasu vzhůru vyrůstá první exemplář budoucího lidstva, vzdáleného od nás dva či tři tisíce let.

Spí v zárodečné poloze a v bdělém stavu se pohybuje půvabně pomalu, jako by žil v nějakém tekutém prostředí. Jeho pohyb je smyslný, až se zdá, že pro něj je vzduch hustější než voda.

Diego má tvar dojemné příšery, kterou jeho babička, Pradávna tajnůstkářka, věčná a nezbytná hmota, matka lidí a všech bohů, které si lidé v blouznění vysnili, zrozených ze strachu a hladu, ŽENA mezi všemi - zkrátka JÁ, by chtěla navždy chovat v náručí jako novorozeně.

[…]


Intimní autoportrét, str. 31

21. května 2013 v 21:39 | Frida Kahlo |  Frida Kahlo

… Proč tolik studuješ? Jaká tajemství hledáš? Život ti vše záhy odhalí. Já už vím všechno i bez knih. Před nedávnem, skoro před pár dny jsem byla malá holčička a žila jsem v pestrobarevném světě s pevnými a hmatatelnými obrysy. Všude se skrývalo tajemství. Kdybys jen věděl, jak je strašné poznat vše naráz, jako když blesk ozáří zemi. Nyní obývám bolestnou planetu, průzračnou jako led; ta už nic neukrývá. Jako bych se vše naučila v několika vteřinách, naráz. Mé kamarádky, spolužačky se staly ženami pozvolna, já jsem zestárla během okamžiku a dnes je všechno jasné a srozumitelné. Vím, že za tím vším nic není, kdyby bylo, uviděla bych to …

(dopis Alejandru Gómezi Ariasovi)

Intimní autoportrét, str. 23

21. května 2013 v 21:39 | Frida Kahlo |  Frida Kahlo

V sobotu ti vrátím svetr a knížky a přinesu ti spoustu fialek. Máme jich tu v domě plno…